Za zrcadlem - prolog

17. března 2013 v 19:56 | Márč |  Za zrcadlem
Řekla jsem si, že vám přidám prologový díl k mé povídce :) tak snad se vám bude líbit :)
| Autor: Márč | Web: kiliphilia.blog.cz | Za zrcadlem | prolog | 17.3. 2013 |
Každý z nás chce jednou zestárnout, mít kupu vnoučat, o které se s hrdostí a úsměvem budeme chtíc nechtíc starat, rozmazlovat a opečovávat ve svém náručí. Ovšem mnoho z nás se těchto chvil nemusí dožít. Toto si říkala i mladičká Rose. Právě ona se dostala do velkých potíží, jenž vzali jeden mladý život.

Náš příběh začal v malém městečku nedaleko Wellingtonu. Záře ranního slunce se vpil do oken a tím dokázal i nečinným přihlížením, probrat dívenku ze svého snění. Nemotorně se posadila a promnula ospalé oči. Pohlédla okolo sebe. Malý, útulný pokoj s bíle natřenými zdmi se pyšnil svou velikostí. Na stěně vedle postele se tyčila malá nástěnka s fotkou, na které byl postarší muž s ženou a malou holčičkou, jenž stála těsně u svých rodičů. Povzdechla si a letmým dotykem otřela konečky prstů o zmíněný obrázek. Otec, matka a ona, jak ji tato představa chyběla.
,,Rose, zlato.," Slabý hlásek se linul z přízemí. Poté zaslechla kroky mířící k jejímu pokoji. Se zaklepáním do místnosti vešla stará žena. S úsměvem na rtech přisedla na okraj postele. ,,Jak pak ses vyspala?" Zeptala se líbezným hlasem.
,,Moc dobře ne, babi." Posmutněla dívenka. Znovu pohlédla na fotku připevněnou na korkové nástěnce. Babička zkoumavým pohledem pozorovala počínání své vnučky. Bylo jí vcelku jasné, jaké sny a břímě musela v noci prožít. Znala to, každý večer se to opakovalo. Ty nekonečné noční můry, výkřiky ze spaní a vzlykot.
Amy, tak se jmenovala prarodička Rose, nosila ve svých rukou velmi těžký úkol. Postarat se o svou vnučku, která přišla o oba z rodičů.
Matka zemřela při autonehodě, když bylo malé holčičce pět let. Otec, jediná osoba, kterou potřebovala, se propadla do země. Pohřešuje se už dva roky, policie nenašla žádné stopy, tudíž je případ bezvýsledný.
,,Neboj se, jednoho dne se všechno změní.," S těmito slovy se babička zářivě usmála a křečovitou námahou vstala na svá chodidla. Pomalým krokem se ploužila ke dveřím. ,,Až budeš chtít snídani, tak je na stole." Mrkla a opustila pokoj. Rose zůstala sama v malé, útulné místnosti.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Ter. Ter. | Web | 17. března 2013 v 22:28 | Reagovat

Já teda zestárnout nehodlám. :D Ale tak fajn, nebudu kazit ten dobrý dojem, který prolog vydává. :)
Líbí se mi to. Tvůj styl psaní je vážně skvělý. :)
Těším se na první/další díl! :D :)

2 Jamie Williams Jamie Williams | 18. března 2013 v 17:13 | Reagovat

Podribný komentář máš už v chatu :'3 Ale jinak.. Hezké :)

3 bebs. bebs. | Web | 18. března 2013 v 17:28 | Reagovat

ako vidím, bude to jeda z mojich najobľúbeneších poviedok vôbec. aj keď je to zatiaľ iba prolog, vyzerá to veľmi zaujímavo, teším sa :D

4 Jacqueline Jacqueline | Web | 19. března 2013 v 18:01 | Reagovat

vypadá to zajímavě:)
ps,skončila kontrola affs:)

5 Hanča Hanča | Web | 21. března 2013 v 21:41 | Reagovat

Píšeš jako anděl. Bože, je to překrásné, ty popisy a slova, která využíváš. Nádherné. Opravdu, propadla jsem tomu. Až bude další díl, můžeš se mi ozvat?:)

6 Dem. Dem. | Web | 24. března 2013 v 9:58 | Reagovat

Já nechci být stará!! :D :D Ale udělalo to dobrý dojem hned ze začátku. :) Opravdu se těším až přidáš nějaký díl. :)

7 Nina Nina | Web | 24. března 2013 v 14:03 | Reagovat

Je to veľmi pekné :) tiež trochu emocionálne :) máš talent,vidieť že rada píšeš.
BTW:Máme hiatus,možno to ale nevieš.Ale,prišla som to tu navštíviť lebo mi to trochu chýba :) !!

8 Lia Lia | Web | 24. března 2013 v 14:49 | Reagovat

Je to dokonalý já už chci další díl :)

9 *Pezz *Pezz | Web | 30. března 2013 v 18:20 | Reagovat

Je to boží, pokračuj :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama